Petr Bajza z Poláčkovy knihy „Bylo nás pět“ věděl, že nepřáteli slušných chlapců jsou Habrováci, jejichž mravy, nabyté v jejich dětském podsvětí, jsou špatné, zvyky ošklivé a nosí kapsy plné kamenů.

My dospělí máme podsvětí s lidmi, jejichž mravy jsou rovněž špatné a zvyky ošklivé. Jen místo kamení mají kapsy plné peněz, protože to je lepší zbraň než šutry.

Politik se prý musí umět takovým lidem vyhnout, tak zní rada z článku v LN. Je možná nad zlato, ale aby to mohl politik udělat, musí vědět, kteří nepřátelé to jsou.S naivností sobě vlastní bych předpokládal, že povinností politiků je jít podsvětí po krku.

Umýt si ruce jako Rakušan, který by se s jistým Redlem nikdy nesetkal je úsměvné, protože tuto šarádu předvádí jako ministr vnitra. Teď bude Gazdíka trápit otázkami, proč se mu nevyhnul. Pokud není ministr školství úplně blbej, tak Rakušanovi vrátí míč na jeho stranu kurtu: Pomalu, Vítku, pomalu. Pokud jsi měl důvodné podezření, že ten člověk je sprostý podezřelý, měl jsi nás varovat a jako ministr konat. Vyvodíš z toho osobní odpovědnost?

Dodatek: Gazdík rezignoval na ministerský post a funkci v partaji. Fiala to oceňuje jako doklad nové kultury, kterou prý jeho sborná přinesla do politiky. Jsou to pusté kecy, nová kultura by byla, kdyby se takoví lidé do politiky vůbec nedostali. Gazdík si zatím ponechal poslanecký mandát, aby zcela neschudl. Nějakou trafiku trafiku mu jistě najdou. 

Gazdík zklamal důvěru soudruhů a podlehl tlaku shora. Je srabské, že se nepokusil za své jméno bojovat.